Co to vlastně je Vojtova metoda?

Tato bezesporu velice účinná forma terapie byla objevena profesorem Václavem Vojtou už v 50. letech minulého století. Jde o soubor metod, reflexní lokomoce (=automatické pohyby, jakými všechny živé tvory vybavila příroda). Použití reflexní lokomoce (RL) je možné vracet do funkce svaly, které člověk při svém pohybu nedokáže vědomě používat. Vrozený pohybový program, který je při poruše blokován, je vyvoláván s podvědomím bez aktivní spolupráce pacienta. Proto může být aplikován na miminka nebo na mentálně postižené. Drážděním spoušťových zón dochází k aktivaci a řazení svalových skupin správným způsobem – což se zapisuje do vědomí pacienta. Pacient se znovu učí svaly správně ovládat. Dnes nachází Vojtova teorie (neboli RL) široké terapeutické uplatnění. Jak sám o sobě profesor Vojta říkával: „Já jsem tuto metodu nevynalezl, já ji jenom našel. A rozvíjel jsem jí celý život.“

Každý, i ten nejvíce postižený člověk, má v mozku naprogramovaný správný pohybový vzorec. Na terapeutických principech prof. Vojty je geniální, že on metodou pokusů a omylů našel spoušťové zóny, které jsou schopny odstranit veškeré chybné motorické (pohybové) vzorce.

Kdo byl pan profesor Vojta?

Prof. MUDr. Václav Vojta byl významný český neurolog, ročník 1917. Dnes již nežije. Jak už to tak u nás tehdy chodilo, jeho zásluhy nejprve ocenit v Německu, kam doktor Vojta emigroval v roce 1968, aby se posléze stal celosvětově uznávaným odborníkem v léčbě a diagnostice dětských vývojových poruch. Pan profesor neměl rád, když se jeho technice říkalo Vojtova metoda, ale trval na označení princip. Takže správné označení jeho celoživotní práce je Vojtův princip. Ti, kdo měli šanci ho osobně poznat, či s ním spolupracovat, o něm hovoří, jako o vynikajícím odborníkovi a skvělém člověku, který se svými malými pacienty pracoval s láskou a obrovskou empatií. Jeho velká důvěra v lásku matky k dítěti, mu otevřela cestu k léčbě dítěte s postižením. Dovolila mu svěřit vysoce odbornou péči do ruky rodičů. Na přednáškách často opakoval větu: ,,Matka intuitivně pracuje vždy správně a dítě od milující matky tuto léčbu přijímá.“

Kdy začít cvičit s miminkem?

Co nejdříve. Náhradní pohybový vzor si dítě vytváří okamžitě s jeho volní hybností. K fixování náhradního pohybového vzoru v mozku nastává již v 6. týdnu jeho života a ve 3 měsících je zafixován. Z toho důvodu je důležité začít cvičit co nejdříve, pokud nám miminko ukazuje např. asymetrie (neotáčí hlavičku na obě strany), nebo ukazuje známky nestability (např. novorozenec se otáčí ze zad na bříško a opačně).V raném věku, je plasticita centrálního nervového systému (obnovování neurálních spojení, vytváření nových spojení) největší. Cvičení s co nejmenším miminkem má dále výhodu, že ho lépe v určité poloze udržíme a pomocí aktivačních zón odcvičíme. Vzhledem k tomu, že tímto úkonem ,,nutíme“ tělíčko miminka dělat něco, na co není zvyklé má tendenci se bránit. My se, ale nesmíme nechat ,,přeprat“ a v dané přesné poloze miminko udržet a odcvičit. Tímto mu nabídneme možnost použít , po cvičení , naprogramovaný správný pohybový vzor. Dítě velice rychle za pár dní pochopí, že je mu po cvičení lépe. Např. miminko které má hlavičku v leže na zádech v záklonu (to patří např. k predilekci hlavičky) má málo síly při sání, špatně se mu polyká, trpí na bolest bříška, často blinká, je nespokojené, uplakané. To se mu ale nedivíme. Když zacvičí, zlepšíme mu tím techniku sání, takže se konečně nají, vykaká a vyprdí. Hned je mu lépe. A to je jen jeden př. z mnoha, jak zlepšit miminku kvalitu v životě.

Miminka u cvičení křičí, bolí je cvičení?

Jedno z Vojtova desatera je NEZABOLÍŠ.

Cvičení miminko nebolí, jen si momentálně nemůže dělat co chce. A také je cvičení fyzicky velice náročné, dítě musí použít pohyby, které mu v jeho náhradní hybnosti chybí. Dále si musíme uvědomit, že pláč je jediná možnost komunikace miminka. Proto je důležité poslouchat u cvičení, jak dítě pláče. Pláč u ,,vojtění“ je jako motor-pravidelný, monotónní a zpravidla hned po cvičení ustává.

Čeho si má maminka všímat?

U novorozence a nejmenších kojenců by si měla všímat otáčí-li miminko hlavičku na obě strany, nebo ji nedrží v záklonu nebo úklonu, může být vše dohromady. Zdravý novorozenec se pohybuje celým tělíčkem, na obě strany otáčí hlavičku, nepřetáčí se ani z bříška na záda a obráceně – toto je znak nestability, nemotornosti.

Dále by si maminka měla všímat jak miminko saje, zdravé dítě je za 10 minut najedeno. Pokud musí být u prsu déle, je to známka, že nemá sílu se napít, hltá, trpí na bolesti bříška, trpí na zácpu.

Ve 4. – 6. týdnu

– se na bříšku opírá o předloktí, hlavičku zvedá a zadeček je níže
– na zádech ukazuje polohu “Šermíře” a to na obě strany

V 6. – 8. týdnu

– na bříšku vysunuje paže více před tělo, zadeček ještě více klesá k podložce
– na zádech ukazuje “Šermíře”, ale lépe
– fixuje zrak

V 8. týdnů – 3. měsíce

– fixuje zrak
– na zádech udrží střední linii
– umí spojit ruce (spíše, když je samo)
– ručky jsou otevřené
– zvedá nožky od podložky současně

3. měsíc

– na zádech udrží střední linii, je opřený o hlavu, lopatky a zadeček
– při podávání hračky ze strany chce hračku uchopit, spojí s druhou ručkou a dá ruce do pusy
– ruka otevřená
– obě nožky zvedá nad podložku, udrží déle
– na bříšku se opírá o lokty (hlavička není v záklonu) a oblast pánve

4. měsíc

– osahává tělíčko po pánev
– umí chytit hračku nabídnutou ze strany, druhou ručku přidá a dá hračku do pusy

4,5. měsíce

– na bříšku vezme hračku položenou na podložce ze strany, k tomu potřebuje oporu o loket na druhé ručce
– otáčí se na bok, z toho později pokračuje do otočky na bříško, mělo by umět do 6. měsíce

5. měsíc

– k tomuto období je typické pro miminko na bříšku tzv. plavání, musí ale střídat s oporou o ručky
– umí manipulovat s hračkou

6. měsíc

– na bříšku se zvedá na natažené lokty až po stehna
– umí vzít hračku ze středu

7,5. měsíce

– umí šikmý sed, kdy je opřeno o předloktí, zadeček a spodní stehna

8. měsíc

– ze šikmého sedu se dostane do polohy na čtyři a začíná lézt
– otočí se z bříška na záda
– umí volný sed

9. měsíc

– pomocí ruček se vytáhne o oporu a postaví se, důležité je sledovat, jestli nakračuje oběma nožkami

10. měsíc

– chodí kolem nábytku – chůze stranou. JE DŮLEŽITÉ NECHAT DÍTĚ CHODIT STRANOU KOLEM NÁBYTKU PRO FORMOVÁNÍ KLENBY NOHY

11. měsíc

– začíná se nábytku pouštět a zkouší krok do prostoru

12. – 14. měsíců

– samostatně chodí, ale neumí se zastavit, spadne, postaví se o hračku a pokračuje dále v chůzi
– umí vyslovit 2 slova, které mají smysl

14. – 16. měsíců

– samostatná chůze

Tyto dovednosti máme naprogramované v mozku a měli bychom je v daném období ovládat pro správný vývoj našeho pohybového aparátu.

Když maminka zjistí, že její miminko něco nezvládá, měla by na to upozornit svého pediatra a dožadovat se řešení pro zlepšení jeho kvality v životě a spokojenosti. Také tyto miminka bývají nespokojené a plačtivé. Cvičením jim ulevíme a při odstranění náhradního pohybového vzoru je ochráníme před vznikem skoliózy, vadným držením těla, plochonožím, artrózou kolen a kyčelních kloubů – toto všechno může vzniknout z asymetrie.